Proč neustále spěcháme?
Slohová práce
na téma Proč neustále spěcháme?
slohový
útvar úvaha
Stojím udýchaná
v tramvaji. Ráno jsem málem zaspala a teď mám
naspěch. A co ta mohutná starší dáma vedle mě,
ten pěkný mladík nebo malinká holčička pevně
svírající plyšového medvídka v
náručí? Spěchají také někam nebo za
něčím? Každý z nich je jinak starý, každý
má jiné životní zkušenosti a jiné cíle.
Kam nebo za čím spěchají?
Nemusíme
spěchat jen za hmotnými věcmi jako je práce, vlak,
schůzka atd., ale můžeme spěchat i za svými sny, ideály,
tužbami, za láskou. Někteří spěchají za
penězi, za mocí. Pak ovšem neříkáme, že za
něčím spěcháme, ale že bychom chtěli, aby se co
nejdřív stalo to či ono. Co nejdříve. Chceme, aby se
'to' stalo co nejdříve - spěcháme. A tím se
stává uspěchaná i celá doba, v níž
žijeme.
Od počátků života na Zemi až do nedávna
šel vývoj svým plynulým pozvolným
tempem. Až asi během posledních 100 let se veškerý
vývoj zrychlil. Lidé neustále mají
potřebu něco vynalézat. Něco, co nám usnadní
život. Z tohoto vyplývá má myšlenka, že vývoj
neboli spěch (za něčím) narůstá s potřebami
lidstva. A jelikož každý má jiné potřeby,
spěchá za něčím jiným.
Můžem se teď
tedy zaměřit na jednotlivé 'osoby z tramvaje' zvlášť.
Starší dáma. Vyhlížejíc z okýnka
tramvaje, promítá si v hlavě celý svůj život.
To, za čím spěchala až doteď, buďto dohnala, nebo
propásla. Nyní jí zbývá prožít
klidné stáří. Za čím tedy v skrytu duše
dál spěchá? Spěchá právě za klidným
stářím? Možná chce ještě prožít něco
víc.
Vysoký mladík s blonďatými dredy si pobrukuje známou melodii písničky z oblíbeného filmu. "Where is the something, where is the someone that tells me why I live and die?"..."Where do I go?"..."Kam vlastně jdeme? Kdo poradí, čím vést se mám?" Je tedy patrno, že ještě nemá v hlavě vše srovnané a stále nechápe některé věci, odehrávajíci se okolo něj. Proč se co děje? Jaký to má smysl? Jediné, co ví přesně, je to, že chce úspěšně vystudovat a dělat práci, která ho bude bavit. Spěchá tedy za dobrou prací? Za pár let třeba bude spěchat i za milovanou ženou a rodinou. Zatím ho tedy nechme, ať si dál pobrukuje Where do I go...
Malá holčička
v doprovodu maminky vystoupila z tramvaje. Medvídek, kterého
tak pevně tiskla k sobě, jí vypadl přímo do kaluže.
A to je najednou spěchu. Hlavně se pořádně rozplakat a
honem domů, aby mohla maminka medvídka co nejdřív
vyprat. Hlavně rychle. Spěchá to! Doma si holčička
vzpomene, že má chuť na polárkový dort, a
maminka jí ho musí dát na talíř co
nejdříve. Pak holčička zavolá kamarádce, aby
přišla na návštěvu. Ale pospěš si. Budem si hrát
s mojí novou panenkou, na kterou jsem čekala celý
týden!
Jste nespokojeni? Myslíte,
že jsem vám neodpověděla na otázku, Kam spěcháme?
Jako příklad jsem uvedla tři odlišné lidi. Jedno je
spojuje. Všichni tři spěchají. Vzápětí je
však rozděluje to, že každý spěchá za něčím
jiným. Za několik let bude dnes vysoký mladík
přemýšlet podobně jak stará dáma. Holčička,
ze které se stane téměř dospělá dívka,
si třeba bude pobrukovat "Kam vlastně jdeme" a stará
dáma v příštím životě bude spěchat do
obchodu s hračkami.
A za čím spěcháte vy? To já
vám s určitostí říct nemohu. Zkuste na to
přijít vy sami. A promiňte, už musím končit.
Spěchám!