Slohovka- neodeslaný dopis
Dobrý den, Christiano.
Nedávno jsem přečetla knihu, která vypráví Váš dětský příběh. Dětský, ale už tak složitý a odstrašující. Příběh, který byl sepsán proto, aby varoval. Aby varoval budoucí generace před nebezpečím drog!
Mladí, a mnohdy ještě dokonce děti se pouští do takových experimentů, aby utekli před problémy. Většinou jdou to problémy ve škole nebo v rodině. Ve Vašem případě to byl problém s rodiči. Už ve Vašich šesti letech Vás a Vaši mladší sestru odvezli z čistého, neposkvrněného venkovského prostředí snad do nejhorší městské čtvrti v Berlíně, zastavěné betonovými konstrukcemi, se spoustou nesmyslných zákazů a bez jakýchkoli možností k dětským hrám. Pracovní neúspěchy Vašich rodičů způsobily to, že Vás otec bil. Matka měla strach se Vás zastat a když to jednou přece jen udělala, dopadlo to špatně. Nakonec se s Vaším otcem rozvedla.
Následoval útěk do jiného světa. Minisukně nebo upnuté kalhoty, boty na vysokém podpatku, malování a každý den jiný účes. To vše byl váš styl již od Vašich dvanácti let. Také návštěvy diskotéky, kde jste se poprvé seznamovala s drogami. Nejdřív jen slabé drogy, které ale později nemají tak silné účinky jako poprvé a proto nastupuje přechod na silné drogy. Heroin.
Někteří lidé by si nad tím odplivli a okamžitě by Vámi opovrhovali, aniž by se zamysleli nad důvody Vašeho chování. Bylo však Vaše řešení správné? Proč zrovna útěk k drogám? Je pravda, že po drogách se lépe zapomíná, ale neúčinkují věčně. A ještě k tomu si každý naivně myslí, že on to bude mít pod kontrolou a včas přestane. Jak si někdo může myslet, že dokáže přestat s něčím, co se mu zalíbí a co mu zdánlivě pomůže zapomenout na problémy? A proto se ptám: „Nešlo by to řešit jinak?“ Hned si ale můžu odpovědět. Jiná možnost by byla zajít do nějakého krizového centra. Jenže pak by Vás nejspíš dali do dětského domova. Pokud by ovšem začli Váš problém řešit. Podle toho co se píše ve Vaší knize, byly v té době v Berlíně dost hrozné podmínky. A když si má dítě vybrat jestli půjde do „děcáku“ nebo se dá s kamarády na drogy, odpověď je podle mě docela jasná. Také však záleží na rodičích, jak se svému dítěti věnují. A právě chování Vaší matky mě šokovalo. Nechat dvanáctileté dítě pobíhat celou noc venku je velmi nezodpovědné. A potom, Vy, když jste vydržela týdenní absťák, ale pak jste se opět ke drogám vrátila a stále si myslela, že to máte pod kontrolou, to mě velmi rozhořčovalo. Když ale o tom znovu přemýšlím, chápu, že nešlo přestat, protože jste již dávno byla závislá, jenže jste si to pořád neuvědomovala.
Myslím, že Váš největší problém byla Vaše matka, která Vám dávala velkou volnost. I když, kdo ví, co byste udělala, kdyby Vám vše zakazovala. Nejspíš byste utekla z domu. Druhý, snad ještě větší problém byl Berlín. Místo, kde jste musela vyrůstat. V takovém prostředí se dospívající dítě těžko uhlídá a Vaši rodiče byli možná trochu naivní, když si mysleli, že se v takovém městě hned uchytí. Zajímavé také je, že Vaše sestra přečkala rodinnou krizi bez trvalých následků, nedostala se do takové party, jako Vy. Asi měla štěstí na děti kolem sebe a ve škole neměla takové spolužáky jako vy. Nebo se ji snad nezalíbil ten styl?
Poslední, důležitá otázka je, jak varovat budoucí generace. Postačí Vaše kniha? Je to dostatečná prevence? Někdo by si pomyslel, že řešení je spoustu. Ale každé řešení má své pro a své proti. A myslím, že když už tento problém s drogami jednou vypukl a tolik se zozrostl, už se dá jen těžko zastavit. Mladí lidé si možná z Vaší knihy ponaučení vezmou, ale co uděláme s dospělými dealery, kteří pro peníze udělají cokoli?
Vám už bych jen chtěla popřát, aby Vaše odvykací léčba dopadla dobře, aby Vaše minulost neměla zlý dopad na Vašeho malého syna a abyste již nikdy na drogy nemusela myslet. Určitě jste již pochopila, jak jste byla naivní, když jste si myslela, že to máte pod kontrolou. A doufám, že už nikdy nechcete nic takového zkusit, protože dřív to vypadalo tak, že Vám návraty k drogám dělaly dobře a že jste toho využívala a myslím, že dřív byste se k nim vrátila i kdybyste na nich nebyla závislá. Lidem dnes nezbývá nic jiného, než se s problematikou drog nějak poprat a zkusit je nějak omezit, třeba i prostřednictvím Vaší knihy.
Přeji hodně štěstí a šťastný nový život bez drog.
Gabriela xxx
5A8
1.5.06
Komentáře
Přehled komentářů
Knížku jsem četla a zanechala ve mně až moc odstašující dojem vůči zmiňovaným drogám. Jenže, jak píšeš, nebyla to úplně Christianina vina, takže tím víc si uvědomuješ, že nikdy nebudeme úplně chráněni... Každopádně moc dobrej dopis!
moc pěkně napsané!
(molly, 14. 8. 2008 12:22)